Jak u nás debata o euru vypadá lze charakterizovat na kulatém stole, který se věnoval jednomu roku eura na Slovensku a který v Praze před časem pořádala Asociace pro mezinárodní otázky. Už jen složení hostů bylo v něčem výstižné. Ukazovalo, jak si v Česku představujeme vyváženost – v panelu musí být jeden odpůrce eura, jeden zastánce eura a když už se debatuje o jednom roce eura na Slovensku, tak zde také nesmí chybět jeden odborník na zavádění eura na Slovensku. Nemalou vypovídací hodnotu mělo i to, že ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach využil kulatý stůl k tomu, aby zde propagoval svoji knihu Jak vystoupit z EU, kterou neváhal prohlásit za osvětovou.
Celá diskuse se točila především kolem toho, jak interpretovat vliv eura na slovenskou ekonomiku. Podle Petra Macha je prý Slovensko v euru uvězněné jako ve svěrací kazajce. Negativní dopady eura na slovenskou ekonomiku neváhal Petr Mach hned také doložit mnoha různými grafy a čísly. Především zdůrazňoval inflační tlak, který zavedení eura obecně provází. Naproti tomu vrchní ekonom Raiffeisenbank a bývalý ministr financí Pavel Mertlík zmiňoval spíše klady zavedení eura, například kurzovní stabilitu či zvýšení kredibility z hlediska investorů. A v reakci na Machovu tezi o zvyšování inflačního tlaku vlivem zavedení eura naopak tvrdil, že EU se pro zavedení společné měny rozhodla proto, aby posílila konkurenci na vnitřních trzích, což tak v praxi opravdu funguje, a z dlouhodobého hlediska to dokonce povede právě ke snižování inflace. Na rozdíl od Macha i Mertlíka se bývalý zplnomocněnec vlády SR pro zavedení eura Igor Barát poctivě věnoval jak tomu kladnému tak zápornému, co euro Slovensku přineslo.
Celá debata však nakonec, až na několik výjimek, nebyla ničím jiným než vršením ekonomických argumentů pro či proti zavedení eura. To však pro neekonoma nebylo ani zajímavé, ani srozumitelné. Z debaty vyplynulo především to, že jediným důvodem pro zavedení eura je, zda je to pro daný stát ekonomicky výhodné. Těžko si ale představit, že všechny státy do eurozóny vstupují jen proto, že mají spočítáno, jaký z toho budou mít zisk. O jiných než ekonomických důvodech pro či proti zavedeni eura se však během diskuse u kulatého stolu mluvilo minimálně. Přitom stejně jako například vstup do tzv. schengenského prostoru, má i přijetí eura svoji symbolickou a politickou rovinu.
Zavedení eura je dalším symbolem toho, že to daná země myslí s evropským sjednocováním opravdu vážně, že si uvědomuje, že společná měna je jednou z podmínek toho, aby Evropská unie mohla v dnešním světě hrát nějakou významnější roli. Přijetím eura dává daná země najevo, že je pro ni idea svéprávné, jednotné a silné Evropy cennější než to, co je pro ni právě v této chvíli ekonomicky výhodnější. Součástí evropského sjednocování je přece i to, že daná země umí myslet nejenom na to, co se vyplatí jí samotné, ale také na to, co je dobré pro evropské společenství jako celek. Ten, kdo euro zavedl, je tak v procesu evropského sjednocování bezesporu dále, než ten kdo dlouhé roky tápá, zda ho vůbec chce či nechce zavést a zároveň se čím dál více vzdaluje i splnění podmínek nutných pro jeho přijetí.
Euro je bezesporu významnou součástí evropského sjednocování a pokud v něm nějaká země chce pokračovat, je jeho zavedení jen dalším logickým krokem. V tom mají Slováci na rozdíl od Čechů jasno. A namísto toho, aby se u nich podobně jako v České republice vedla nekonečná debata o ekonomických dopadech zavedení společné evropské měny, tak pro Slováky, jak hezky připomněl Igor Barát, je zavedení eura něčím, co jim zvedlo sebedůvěru. Na Slovensku jsou dokonce hrdí na to, že už není žádné integrační uskupení, do kterého měli ambici vstoupit a zároveň by ještě nebyli jeho členy. I takový pohled by měl být součástí veřejné debaty, která se u nás o euru vede.